Přírodní podmínky
Klimatologie
Dle "Atlasu podnebí ČSR" je území obce Dolní Břežany řazeno do klimatické oblasti B – mírně teplé, podoblasti mírně suché, okrsku B2 – mírně teplého, mírně suchého, převážně s mírnou zimou.
Základní charakteristiky
| Průměrný počet letních dnů v roce: | 40 – 50 |
| Průměrný počet ledových dnů v roce<:/td> | 30 - 40 |
| Průměrný počet mrazových dnů: | 100 - 110 |
| Průměrný počet dnů se srážkami 1,0 mm a více v roce: | 90 |
| Průměrný počet dnů se srážkami 10,0 mm a více v roce: | 12,5 |
| Průměrný počet dnů se sněžením v roce: | 30 – 40 |
| Průměrný počet dnů se sněhovou pokrývkou v roce: | 40 |
| Relativní četnost směrů a síly větru v létě: | převládají Z a SZ větry, dále JZ a S |
| Relativní četnost směrů a síly větru v zimě: | převládají Z a JZ větry, SZ a J |
| Relativní četnost směrů a síly větru v roce: | převládají Z, JZ a SZ větry a dále V, S a J |
| Průměrný počet jasných dnů v roce: | 40 – 50 |
| Průměrný počet zamračených dnů v roce: | 120 – 130 |
| Průměrný roční úhrn srážek: | 550 – 550 mm |
| Průměrné trvání slunečního svitu: | 1 800 hodin |
| Průměrná teplota vzduchu: | 8°C |
Hydrologie
Celé území spadá do povodí Labe. Územím protékají východozápadním směrem dva potoky – Břežanský a Mlýnský. Břežanský potok má několik pramenů v zastavěném území Dolních Břežan, které se ještě v sídle slévají a poté potok teče přibližně západním až severozápadním směrem lesnatým Břežanským údolím. Po cca 2 km tvoří zároveň administrativní hranici obce avlévá se jako pravostranný přítok do Vltavy. Mlýnský potok pramení v zastavěném území Lhoty a teče cca 3 km západním směrem lesnatým Károvským údolím k Vltavě, do níž se vlévá. Mlýnský potok má jeden bezejmenný levostranný přítok, který na území obce pramení a zároveň se i do Mlýnského potoka na území obce vlévá.
V území obce se nachází několik rybníků a nádrží. V sídle Dolní Břežany jsou čtyři vodní plochy, z nich největší je rybník Pazderák na východním okraji sídla (napájen je vodotečí přitékající z území sousedních Zlatníků). Další malá nádrž je na návsi ve Lhotě. Mimo sídla se žádné další vodní plochy v administrativním území obce nevyskytují.
Geomorfologie a geologie
Geomorfologii západní části území významně ovlivňují dva potoky, které ač jsou v současnosti nevýznamné, v minulosti výrazně modelovaly terén a vytvořily hluboká údolí s poměrně příkrými svahy (často skalnatými), které spadají k těmto vodotečím a také k vltavskému údolí. Východní část území je spíše rovinatá, jen s malými vyvýšeninami a celá je ukloněna k jihozápadu až severozápadu.
Nejnižší bod 218 m n. m. v severozápadním cípu území (v korytě Břežanského potoka při výtoku z území), nevyšší bod 385 m n. m. na jihovýchodní hranici k. ú. Dolní Břežany, ve svahu kopce Na rovném. Maximální výškový rozdíl území je 167 m.
Z geologického hlediska je území poměrně jednotné. V geologické stavbě dominuje na většině území paleozoikum, zastoupené souvrstvími ordoviku (břidlice, pískovce, křemence). Pouze do západní části území důsledkem tektonického zlomu zasahuje jílovské pásmo stlačených vyvřelin proterozoického stáří (metabazity i granodiority), v údolí Vltavy pokryté spraší, sprašovými hlínami, svahovinami a menšími plochami terasovitých štěrkopísků a hrubé suti.
V území obce Dolní Břežany se nenacházejí výhradní ložiska nerostných surovin, dobývací prostory či sesuvná území. V řešeném území se vyskytuje lokalita s poddolováním (název Lhota-Hradiště). Jedná se o pozůstatky staré těžby rud neznámého stáří.
Fytogeografie a fytocenologie
Významnou charakteristikou území je potenciální přirozená vegetace, tedy vegetace, která by se vytvořila v určitém území a v určité časové etapě za předpokladu vyloučení jakékoliv další činnosti člověka. Tato vegetace odráží současné vlastnosti stanoviště (současný ekologický potenciál krajiny), v nichž se odrážejí i jeho nevratné změny podmíněné lidskou činností.
Podle Neuhäuslové (Mapa potenciální přirozené vegetace České republiky, Academia1998) jsou v daném území přirozeným porostem lipové doubravy (Tilio-Betuletum) a v západní části území (v pásu podél pravého břehu Vltavy) pak mochnové doubravy (Potentillo albae-Quercetum).
Zoocenologie
Fauna je hercynského původu, silně ochuzená, se západními vlivy. Převládá zkulturněná krajina - otevřená kulturní step, do níž jsou vřazeny nepatrné zbytky xerotermních společenstev. Do lesnatých stanovišť v mělkých údolích pronikají nepříliš obvyklé druhy měkkýšů, břehovými porosty podél vod skýtají útočiště různým druhům ptactva. Vodní toky mají charakter potoků a menších říček, náleží do pstruhového na dolních tocích do lipanového pásma.
Kontrastním prvkem je zalesněné údolí Vltavy, které má typicky vyvinutý údolní fenomén, který mimořádně zvyšuje diverzitu oblasti, což se projevuje i výskytem některých reliktních druhů. Na skalnatých výstupech se udržují nepatrné zbytky teplomilného elementu.
Biogeografické členění území
Území spadá do biogeografické podprovincie Hercynské a dvou biogeografických regionů. Východní část území leží v regionu 1.5 Českobrodském, západní část území v regionu 1.20 Slapském.
Biota vltavského údolí byla těžce poškozena výstavbou přehrad, na ostatním území dnes dominuje orná půda, v lesích kulturní bory a smrčiny. Širší okolí kaňonu Vltavy, ač dodnes dosti lesnaté, bylo osídleno již od mladší doby bronzové, naproti tomu pahorkatinné oblasti až od středověku. V 10. – 13. století došlo však ke značnému odlesnění. Místy byly vybudovány menší rybníčky. Výrazným zásahem do přírody bioregionu byla výstavba soustavy údolních přehrad v kaňonu Vltavy, která zničila značnou část vegetační mozaiky. Ve zbytcích lesů na svazích kaňonu je zachována přirozená vegetace na řadě míst, avšak i zde podobně jako ve většině lesních porostů na přiléhajících plošinách, se nacházejí lignikultury smrku a borovice.
Chráněná území
V řešeném území nejsou zvláště chráněná území přírody a krajiny ve smyslu § 14 zákona č. 114/92 Sb. Na severozápadní a na jihozápadní okraj navazují přírodní rezervace. Jedná se o přírodní rezervaci Šance na pravém svahu hluboce zaříznutého údolí dolního toku Břežanského potoka. Byla vyhlášena v roce 1982 (116,81 ha; k.ú. Cholupice, Zbraslav, Modřany). Přírodní rezervace Zvolská Homole chrání výrazný skalní útvar na pravém břehu Vltavy na soutoku Jarovského potoka s Vltavou a skalní partie směrem k Vranému včetně části vrcholové plošiny. Byla vyhlášena v roce 1989 (k.ú. Zvole; 47,22 ha).
